Lukáš Beran
Lukáš Beran

Vítejte na mém blogu! Pokud hledáte návody, rady nebo tipy k IT, jste tu správně. Najdete zde převážně články k produktům a technologiím společnosti Microsoft – operační systémy, servery, virtualizace, sítě, správa, ale i cloud. Občas přidám i nějaké jiné další zajímavosti.

Květen 2016
PoÚtStČtSoNe
« Dub Říj »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031 

Rubriky


Jak jsem se dostal do Microsoftu

Lukáš BeranLukáš Beran

Je to již půl roku, co jsem nastoupil do české pobočky Microsoftu v Praze. Před tím jsem pracoval přibližně 4 čtyři roky jako správce počítačové sítě na Katedře informatiky Univerzity Palackého v Olomouci. Proto by mohlo někoho zajímat, co je potřeba udělat k tomu, aby se člověk dostal do Microsoftu nebo jiné podobné velké IT společnosti.

Vzdělání

Dokončené vysokoškolské vzdělání je na odborných pozicích prakticky podmínkou. Konkrétně na mé pozici bylo podmínkou alespoň bakalářské vzdělání v IT a výhodou magisterské vzdělání. Nicméně z mého pohledu není nutné to nějak přeceňovat, protože VŠ vidím spíš jako formální podmínku, která ukazuje, že ten člověk má nějakou motivaci a píli a že snad není úplně hloupý 🙂 Nicméně odborné znalosti získané při studiu jsem nijak přímo nepoužil, spíš je mnohem důležitější to, co dá VŠ bokem – obecný přehled a pochopení základních principů, nevzdávat se a vytrvat (což může být často nejobtížnější), naučit se hledat různé zdroje informací a překonávat překážky a také například naučit se větší samostatnosti (na VŠ už na rozdíl od ZŠ a SŠ nikdo nikoho do studia nenutí) a zodpovědnosti. To jsou z mého pohledu důležité aspekty, proč firmy často chtějí VŠ, protože skutečně získané informace stejně většinou nejsou pro přímé aplikování do praxe použitelné.

Takže prvním důležitým předpokladem je dokončená vysoká škola, která bude minimálně velkou výhodou, ale velmi pravděpodobně nutností.

Jazyk

U velkých firem a hlavně v IT je důležitá znalost cizího jazyka, primárně angličtiny. Bez této znalosti se v mezinárodní firmě nejspíš neobejdete. V mém případě byla nutností alespoň základní schopnost komunikace v angličtině, protože již v prvním kole přijímacího pohovoru jsem komunikoval s anglicky mluvícím člověkem. Blíže k pohovoru níže.

Na většinu pozic není nutná perfektní znalost angličtiny (což ani já stále nemám 🙂 ), ale musíte být schopni komunikovat s kolegy a případně se zákazníky. Takže znalost cizího jazyka určitě nepodceňovat a věnujte mu patřičnou pozornost již během studia – dodatečné kurzy jsou VELMI nákladné. Například náš tým má v tuto chvíli 18 členů + nadřízený, z čehož jsme jen tři Češi a zbytek jsou lidé z jiných zemí v regionu střední a východní Evropy (CEE), kteří česky neumí (včetně nadřízeného, který je Rus). Angličtina je tedy pro mě denní nutností pro komunikaci s kolegy v týmu, pro týmové Skype meetingy a pro komunikaci s nadřízeným. Občas i pro komunikaci s nějakým partnerem Microsoftu z cizí země v rámci podpory, kterou poskytujeme.

Samozřejmě čím máte znalost jazyka lepší, tím lépe pro vás (a určitě se to ocení při výběrovém řízení). Stejně tak pokud umíte více jazyků, opět je to bonus. U nás ve firmě je jednoznačně primárním jazykem angličtina, prakticky trvale kolem sebe někde slyším někoho s někým mluvit anglicky ať telefonem, tak i face-to-face. Dalším velmi užitečným jazykem v českém Microsoftu je němčina, protože evropská centrála je v Mnichově, kde sedí hodně lidí, se kterými přijdete do styku. A třetím důležitým jazykem je ruština, protože v Rusku je velká pobočka a navíc ruský Skype byl zrušen a přesunut do dalších evropských zemí a velká část bývalých zaměstnanců ruského Skype teď sedí v Praze (a Skype jak víme patří již nějaký rok pod Microsoft 🙂 ). Nicméně primárním a hlavním jazykem je vždy angličtina, ostatní jazyky jsou spíš bonus.

Aktivita

Je dobré být nějak aktivní, být vidět. Samozřejmě nejlépe ve spojení s firmou nebo pozicí, o kterou se ucházíte. Programátoři, kteří ve volném čase (nebo v rámci školy nebo předchozího zaměstnání) programují věci podobné těm, kterým by se měli věnovat i na žádané pozici, mají samozřejmě velkou výhodu. A to stejné platí i pro jakoukoliv jinou technickou i netechnickou pozici. Takže je dobré se již s předstihem věnovat tomu, čemu se chcete věnovat i v budoucnu v následujícím zaměstnání. A není asi ani tak důležité, jestli vaše činnost bude v rámci školy, práce nebo nějaké vlastní iniciativy, ale důležité je ukázat, že vás to baví a máte k tomu chuť a pozitivní vztah.

Velmi dobrým nápadem je také výběr závěrečných prací (bakalářka, diplomka, ročníkové práce apod.) v tématu, které je blízké žádané pozici. Nebo nejlépe si domluvit vedení tématu přímo ve firmě, o kterou se ucházíte.

Já například jsem posledních pár let věděl, že po skončení školy bych chtěl jít pracovat do Microsoftu, proto jsem se na to již začal zaměřovat. Bakalářskou práci jsem měl spojenou s technologiemi Microsoftu. Diplomku jsem psal přímo na technologii Microsoftu (Azure Machine Learning) a konzultoval ji se zaměstnanci Microsoftu. A následně jsem se domluvil i na článku na toto téma, který vyšel na MSDN blogu. A o těchto mých aktivitách byla řeč i při přijímacím pohovoru a jsem si jistý, že to bylo významné plus, protože Azure a Machine Learning v Azure je nedílnou součástí mé pracovní náplně.

Přijímací pohovor

Původně jsem měl v plánu přihlásit se do programu MACH (Microsoft Academy for College Hires). Protože ale od státnic (začátek června) až do září se neobjevila žádná technická pozice, jsem změnil své rozhodnutí a přihlásil se na běžnou pozici nabízenou na kariérním webu. Byla to pozice, která mi byla na LinkedIn nabídnuta již během studia, takže jsem měl základní představu o tom, co daná pozice obnáší.

Životopis

Životopis by obecně neměl být moc dlouhý, někdo dokonce říká maximálně jednu stránku A4. Rozhodně by to ale nikdy nemělo být víc než tři stránky. A já si myslím, že dvě stránky jsou úplné maximum. I můj životopis měl dvě stránky.

V životopise by měla být uvedena informace o dosaženém vzdělání. Ale na druhou stranu bych tam psal jen nějaké smysluplně vysoké vzdělání, protože určitě nemá smysl psát základní školu. Já jsem neuváděl ani střední školu.

Dále samozřejmě uvést dosavadní praxi. A to jak zaměstnání, tak i brigády nebo různé vlastní iniciativy, které nějak souvisí s danou pozicí.

Dále bych uváděl znalosti a dovednosti a případně další zajímavé věci, které by mohly být pro danou pozici užitečné.

Obecně životopis by měl vždy být cílený přímo na žádanou pozici. Uvádět tedy takovou praxi a vzdělání, které je smysluplné pro žádanou pozici. Stejně tak i dovednosti a další věci uvádět takové, které jsou smysluplné pro pozici, o kterou se ucházíte. Z mého pohledu nemá smysl uvádět věci, které jsou úplně off-topic, protože takové věci budou personalistu jen nudit a spíše ho odradí. Je dobré také uvést něco zajímavého, čím jste výjimeční nebo jiní než ostatní, jaká je vaše výhoda. Dobré je také zmínit to, co je uvedeno v požadavcích na danou pozici, abyste ukázali, že splňujete požadavky a jste tedy vhodným kandidátem.

A pozor na různé pitomé e-mailové adresy. Rozhodně nikdy do životopisu nedávejte e-mailovou adresu ve vašem současném zaměstnání. Nedoporučil bych používat ani nějaké vyloženě trapné adresy typu apod. (nedejbože přímo nějaké nevhodné, hanlivé nebo sprosté výrazy v adrese). Používejte adresy ve tvaru , , apod. Tedy adresy, kde je nějak zakomponováno vaše jméno a je tedy zřejmé, o koho se jedná. Samozřejmě úplně ideální jsou adresy na vlastní doméně typu apod.

Zaslání životopisu

Poslal jsem tedy přes kariérní web svůj životopis (v angličtině), motivační dopis jsem nepsal 🙂 Hned druhý den se mi e-mailem ozvala personalistka z polské pobočky (do teď nechápu, jakým principem se to rozděluje, protože HR máme i v Praze 🙂 ) a domluvila si se mnou telefonický pohovor na další den. Pohovor měl být cca na hodinu a samozřejmě v angličtině, protože tato personalistka česky vůbec neumí. Tady je zřejmé, proč je potřeba alespoň základní komunikativní znalost angličtiny, protože jinak bych neprošel ani prvním kolem pohovoru s personalistkou 🙂

Na jednotlivá kola pohovorů je dobré si vždy připravit alespoň nějakou otázku související s tím, s kým budete mluvit. Tím ukážete, že jste se na to připravovali a také že vás zajímá daná pozice a chcete se dozvědět víc.

První kolo pohovoru

Následující den jsem byl docela nervózní, protože na dané pozici mi velmi záleželo. Navíc hodinový pohovor po telefonu v angličtině mi také klidu nepřidal. Asi pět minut před plánovaným začátkem pohovoru mi personalistka psala, že se moc omlouvá, ale že nestíhá a že by to potřebovala přesunout. Domluvili jsme se tedy na další den ve stejnou dobu.

Další den již pohovor proběhl dle plánu. Paní personalistka mě seznámila s danou pozicí a následně se ptala na věci z mého životopisu a další běžné věci – co od toho očekávám, čeho bych chtěl dosáhnout, jaké jsou moje silné a slabé stránky apod. Na konci pohovoru se samozřejmě zeptala na moji představu o platu.

Tuto otázku jsem čekal, ale nevěděl jsem, kolik si říct, protože jsem netušil, jaké jsou platové podmínky na podobných pozicích v takto velkých mezinárodních firmách, kde jsou obecně podmínky lepší než v českých firmách. Naštěstí mě paní uklidnila, že je to jen nutná formalita, protože částka vyhrazená pro člověka na této pozici je pevně daná bez ohledu na to, co si řeknu. Takže jsem střelil celkem od pasu nějaké poměrně vysoké číslo (nechtěl jsem si říct moc málo, abych se nepodcenil a oni mi pak fakt nedali málo 🙂 ) v Eurech, protože mé první informaci v korunách nerozuměla.

U platu si obecně myslím, že je lepší říct více než méně (ale ne zase nějak šíleně přestřelit), aby člověk ukázal sebevědomí a že věří sobě a svým kvalitám. Na druhou stranu si ale myslím, že rozpočty pro otvírané pozice jsou poměrně pevně dané v těchto větších firmách různými personálními, kvartálními a fiskálními plány, takže na tom čísle asi obecně až tak moc nesejde. Což je nakonec druhý důvod, proč si říct spíš více než méně 🙂

Personalistka mi také sdělila, že mi dá vědět, jestli jsem postoupil nebo ne do dalšího kola.

Druhé kolo pohovoru

Za necelý týden se personalistka opět e-mailem ozvala, že jsem postoupil do dalšího kola, které bude s managerem a opět v angličtině (manager je Rus a opět česky neumí) a opět cca 60 minut. Původně jsem si myslel, že to bude HR manager, což jak jsem posléze zjistil nebyla pravda, ale byl to pohovor s mým budoucím nadřízeným. Což jsem naštěstí u toho pohovoru ještě nevěděl, protože jinak bych byl ještě více nervózní 🙂 Domluvili jsme se tedy opět na termínu pohovoru, který měl být tentokrát přes Skype (tedy kromě vhodné e-mailové adresy viz výše používejte i vhodné Skype jméno 🙂 ).

Skype pohovor s managerem proběhl dle plánu. Tento pohovor již nebyl tak obecný, ale byl již více prakticky zaměřený – s čím mám zkušenosti a na jaké úrovni, co jsem kdy dělal, s čím jsem pracoval, s čím bych chtěl pracovat, jestli jsem pracoval v týmu nebo sám apod. Zkoušel mě i z různých situací. Například odjíždím na dovolenou, jsem na cestě na letiště a kolega mi volá s urgentním problémem – jak se zachovám atd.

Na tyto situace je dobré být připraven, protože takové typy otázek se objevují asi na všech pohovorech. Nelze se na ně připravit přesně, protože nikdy nevíte, na co se zeptá, ale být spíš obecně připraven, že můžete dostat „hloupé“ otázky, na které budou „hloupé“ odpovědi (nebo žádná odpověď nebude zcela správná). Je tedy dobré počítat s touto situací a reagovat na ni rychle, klidně a věcně i v případě, že v tu chvíli opravdu nevíte, co odpovědět.

Nakonec přišla řada i na mou diplomovou práci na téma Strojové učení a zpracování dat pomocí Microsoft Azure, kde jsme rozebírali, co jsem dělal, jak jsem to dělal, k čemu jsem to dělal. Ještě během pohovoru jsem na Skype poslal odkaz na můj článek (i když v češtině) na MSDN blogu.

Na úplném konci jsem se ještě zeptal, jak obvykle takové přijímací řízení probíhá a kolik dalších kol pohovorů mám očekávat. Bylo mi řečeno, že standardně se jedná o tři až pět kol pohovorů. Minimálně jeden první je s personalistou (to jsem měl již za sebou). Minimálně jeden je s nadřízeným (ten zrovna probíhal). A minimálně jeden je s technickým člověkem z lokálního týmu face-to-face přímo v kancelářích (tedy někdo z mých budoucích českých kolegů – to jsem měl ještě před sebou). Poté mi již jen poděkoval za pohovor a řekl, že o dalším postupu mě bude informovat opět personalistka.

Třetí kolo pohovoru

Za necelý týden se mi opět ozvala personalistka, že jsem postoupil do dalšího kola, které bude již přímo v kanceláři v Praze a domluvili jsme se na termínu tohoto pohovoru, který měl být opět na 60 minut. Na osobní pohovor je samozřejmě nezbytně nutné přijít vhodně oblečený, tedy muži v obleku a ženy v kostýmku.

Jel jsem tedy na domluvený termín do Prahy na pohovor, který se nakonec ukázal být jako poslední kolo, které současně bylo prvním kolem, které bylo v češtině 🙂 Mluvil jsem s dvěma svými budoucími českými kolegy a tento pohovor už mi přišel nejméně formální. Bavili jsme se o dané pozici, co to obnáší, jak to funguje apod. Pohovor jsme zakončili prohlídkou nových kanceláří, do kterých se přestěhovali teprve před třemi dny 🙂

Přijetí do zaměstnání

Za necelý týden od posledního kola pohovoru mi přišel od personalistky e-mail, že mé pohovory šly dobře a že jsem byl přijat na žádanou pozici. Zbývalo již jen odsouhlasení podmínek, lékařská prohlídka a podpis pracovní smlouvy.

Nadšenec do nových technologií se zájmem primárně o technologie a služby společnosti Microsoft. Občasný blogger a cestovatel.

Komentáře 0
Nejsou zde žádné komentáře.